Královna Smrti

12. července 2008 v 0:50 | Rebeka |  Povídky
Královna Smrti

Je noc, kdy se mladá neznámá dívka oblečena v černém hábitu vytratí ze svého domu.
Všichni v té době už spí, jen ona nemůže. Ví, že musí odejít než se stane něco strašného, něco co ona může přeci zastavit a to tím, že odejde.
Mladá dívka tedy jde netušíc kam. Jde pořád za nosem temnou uličkou. Vyčítajíc si, že se narodila.
V mysli vzpomíná na rodinu, jaké to pro ně asi bude až zjistí, že odešla. Ten den co se večer chystala odejít se chovala ke všem hezky, ale to už bylo jedno.
Teď je důležité najít ty, ke kterým ona patří. Protože to ona je zlo, přezdívaná "Královna Smrti". Toto jméno jí dali ti, kteří ji nejvíce ublížili.
Nevinné zabíjeli a ona se na to musela dívat. Viděla bolest, utrpení, strach chtěla jim pomoci, ale nemohla, drželi ji.
Drželi ji služebníci Smrti, vybrali si ji, protože je předurčená, narozená ve správný den a správný čas za úplňku, kdy byli služebníci Smrti opět volní a tedy ji mohli sledovat a trýznit ji.
A tak mladá dívka se vydá naproti služebníkům, dříve než bude pozdě a oni ji budou chtít nutit být jejich "Královnou Smrti" pomocí její rodiny.
Takhle je uchrání a tedy budou žít. Moc dobře ví co ji teď bude čekat, setkání s nimi, ale přesto šla dál už mířila k blízkému lesu, když uslyšela klapot koní.
Přepadla ji úzkost, strach, bolest, že už nikdy neuvidí ty, které tolik milovala a které právě ztratila na vždy.
Zastavila se a vyčkávala co přijde. Hned po tom co se zastavila je spatřila. Přesněji jen jejich obrysy.
Po chvíli už byli u ní. Byli překvapeni, že se rozhodla jim jít naproti a oni tedy nemusejí si pro ni jet.
"Ale copak, copak?" řekl jeden z nich.
"Slečinka se rozhodla pro nás a na rodinu se vykašlala?"
Dívka jen přikývla, neschopna na jediné slovo.
"Mladá slečna moc dobře ví co by se stalo, kdyby se k nám nepřidala že?"
"Ano", dívka polkla a v mžiku si představila co by udělali její rodině.
"Takže jste ochotna se stát Královnou Smrti?"
"Ano, nemám přeci na vybranou." Po této větě ublíženě polkla.
"Jistě vy jste přeci naše malá chudinka, která je pod nátlakem zrůd, jak vy říkáte."
"A né snad? Tohle přeci by člověk nikdy neudělal, myslíte jak nejste dobří tím, že všem způsobujete bolest, ale opak je pravdou."
Jenomu z mužů zapláli oči hněvem."Ty", jel k dívce blíže, přesněji ji chtěl za to co řekla potrestat.
"Ne! Je sice drzá, ale je to naše paní, tedy bude". Nějaký muž, neboli služebník Smrti ho zadržel v jeho nevykonaném činu.
Pak dále hovořil. "Když se milostivá slečna, už rozhodla se k nám přidat dobrovolně bez žádného násilí, mohli bychom tedy vyrazit, že má paní?"
Dívka se lehce zamračila k nepochopení co tím chtěl říct, ale hned na to pochopila. Mezi tím ji muž sedící na černém krásném koni podal ruku. Dívka neváhala a podala mu ji. Věděla, že už není cesty zpět, kdyby odmítla zaplatila by za to její rodina a to ona nechtěla. Věděla, že i kdyby je odmítla stejně by musela oni by ji nenechali a pořád by ji pronásledovali.
Taky však taková byla podmínka, bude poslouchat a tedy přidá se k nim a stane se jejich paní, jakmile to udělá její rodina bude v bezpečí, jinak by její rodinu zabili.
Jakmile mu tedy podala její ruku pomohl ji se vyšvyhnout na jeho koně. Nikdo z ostatních mužů nebyl proti.
"Tak", pronesl muž, "můžeme vyrazit."

KONEC
Omlouvám se, ale pokračování by bylo pro vás příliš kruté..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama